pátek 10. října 2014

... Co se ti na mně líbí? ...




Krásný zamlžený pátek.
Jsem moc ráda kolik z vás se kladně ozývá na příspěvky s pedagogickou činností.
Tak něco dalšího z našeho soudku.
Včera jsme si "hráli" moc milou činnost při třídnické hodině, které předcházelo povídání o vlastnostech dobrého kamaráda a jeho charakteru.

Každý dostal lepíkem na záda papír a ostatní mu měli napsat,
co se jim na dotyčném líbí, čeho si váží, co je na něm zajímavé a za co si ho cení.
Kritéria: napiš jen jedno slovo a nesmí se opakovat to, co již někdo napsal.

Na smluvený signál si každý svůj list odlepil, sedl si do ústraní a pročetl 
co se dozvěděl od ostatních.
Domů si odnášeli památku, kterou jsme nazvali:
Já okem ostatních.

Dnes mi nějaké děti říkaly, že si svůj papír vylepily doma na nástěnku, někdo i k posteli a jak se prý maminky nasmály..... a myslím, že nejenom nad agramatismy našich třeťáků:o)





Mějte se krásně a moc děkuji za vaši stále stoupající přízeň a zároveň se omlouvám, 
že již nepíši odpověď ke každému komentáři.
Alespoň na maily se snažím hned odpovídat:o)

Ale nebojte, vše důkladně čtu a každého komentáře si moc vážím:o)
Monča

10 komentářů:

  1. Hezká činnost, také občas vložím do komunikativní chvilky. Výborné je napsat kamarádovi nějaký vzkaz, který se mu stydím říci. Variant je mnoho. Mějte se krásně M.

    OdpovědětVymazat
  2. MOni to je krásný nápad.
    Pěkný den Majka

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Moniko, tak přesně tuto hru jsme hráli na jednom z mnoha seminářů. Jednalo se o projekt Začít spolu. Je to už dlouhých 15 let... Variant je nespočet, lepítka různých barev, polepky na čelo, co bych chtěl dělat a co bych se ještě rád dozvěděl. . . , fantazie nezná hranic. Tento způsob je skvělý v tom, že vyzdvihne sebevědomí každého a leckdy jsou mnozí mile překvapeni, čím jsou pro druhé cenní. Moni, jen tak dál, přeji krásné dny. Lidka

    OdpovědětVymazat
  4. Jejda Moni, to je krásný!!!! Výborný nápad. Moc děkuji za pravidelnou inspiraci:-) Hanka

    OdpovědětVymazat
  5. Koukam,ze Kopecek se posouva trochu jinym smerem........ne kazdy pracuje ve skolstvi.Jarka

    OdpovědětVymazat
  6. Moni, podobnou hru jsme hráli na Lipnici s dospěláky. A musím se přiznat, že tehdy nezůstalo jedno oko suché. Někdy si myslíme, že nás druzí neberou, nevěříme si, a pak, když čteme slova a pohledy druhých na sebe sama, jsme zaskočeni, mile překvapeni a často nás to i nakopne něco se sebou dělat. Pracuji s dětmi v Montessori klubu a i když ještě neumí psát, je nádhera někoho i slovy pohladit. Ať se Vám daří a fandím
    Eva

    OdpovědětVymazat
  7. A já si zase, paní Jarko, myslela, že to je blog Moniky, která ho má moc krásný a podmětný ve všech směrech.... moc ráda sem chodim... je to tu milé a vždycky to pohladi,ať se píše o jakémkoliv tématu....zdraví Jana z Brna

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý den paní Moniko. Váš blog se mi moc líbí,už jsem doporučila svým známým. Je to tak , pohladí po duši, inspiruje, nasměruje tím správným směrem.Postřehy z vašeho zaměstnání a z vaší praxe jsou zajímavé a inspirující.Překvapilo mě kolik dětí,dospělých neumí správně držet tužku. Mám na to úchylku, pozoruji to i na ůřadech, poštách.......Mějte krásný a usměvavý den a spoustu dobrých něpadů. babička

    OdpovědětVymazat
  9. Pěkné, taky vyzkoušíme:). A asi si taky nalepím papír na záda:)

    OdpovědětVymazat
  10. Jéééé... taky znám a taky s dětmi dělám :- ))))) Moc zdravím a přeji krásný voňavý, barevný a hřejivý říjen... můj nejmilejší měsíc :- )))) Pa pa Venda.

    OdpovědětVymazat

Mějte se hezky a předem děkuji za vaše milá slova a řádky, kterých si velmi cením.
S láskou Monča ♥