neděle 12. října 2014

... dlouhá cesta ....


Cesta by KRYSTOF & TOMAS KLUS on Grooveshark


Krásnou neděli vám přeji.

Od pátku jsem nějak zajata ve svých pocitech a hodně přemýšlím.
Dva dny jsme byly s kolegyněmi na semináři
Zkušeností k respektování.
Bavily jsme se hodně o výchově a efektivní respektující komunikaci.
Myslím, že každá vnitřně reflektujeme a pro mě to bylo hodně náročné téma.
Snažím si každý den opakovat moudra Toltéků přetlumočeny do Duškových dohod a to je vlastně podle mého názoru stále to samé jako respektující komunikace a demokratická či partnerská výchova.
Přijmout zkrátka druhého takový jaký je bez podmínek a svých očekávání, svých předsudků.
Ale téměř všichni jsme byli vychováváni v autokratickém mocenském pojetí výchovy, jak doma, tak ve školce i ve školách a vlastně i v zaměstnání.
A je pro mě strašně náročné  nějaké praktiky a prostředky z tohoto modelu vystrnadit, ač o to usiluji a vím, že nic dobrého pro vztah s druhým nepřinesou. Přinesou jen rádoby poslušnost a rychlé splnění úkolu bez vnitřní motivace a bez své vlastní  odpovědnosti. 
Ale zkrátka přijdou dny, stres, špatná nálada a člověk se zase uchyluje k té rychlé, jednoduché metodě mocnáře.... pokyny, příkazy, odměny, tresty....
Zpětně se vždy vnitřně stydím, že jsem zase v mých očích selhala, ale snažím se vždy omluvit, že jsem udělala chybu.
Při společné reflexy na semináři jsem nebyla sama, komu tekly slzy a při svých pochybách jsem dostala veliký dar od doktorky Lukavské, u které jsem při státnicích z psychologie a pedagogiky kojila měsíční Terinku v kabinetě, jak je ten svět malý:o)
Věnovala mi svůj oblíbený citát, při kterém si prý vždy vnitřně popláče.
A skrz dojetí nebyla schopna jej ani nahlas dočíst...... 
...... děkuji moc♥



To víte, že si moudra onoho motta nenechám pro sebe. 
Nejen, že ho má od včerejška celá sborovna,  vy jej máte tady a třeba 
pomůže někomu dalšímu:


Kdybych měla své dítě vychovávat znovu,
vybudovala bych pro něj nejdříve sebeúctu
 a pak teprve dům.
Prstem bych víc malovala než hrozila.
Méně bych ho opravovala a více bych s ním vykládala.
Nedívala bych se na hodinky, ale prostě bych se dívala.
Nestarala bych se tolik o učení, ale prostě bych se starala.
Chodila bych více na procházku a pouštěla 
více draků na provázku.
Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála.
Proběhla bych více polí a viděla více hvězd.
Víc bych ho objímala a méně s ním "válčila".
Viděla bych v žaludu častěji dub.
Nebyla bych přísná, ale přístupná.
Neučila bych ho lásce k síle,
ale naučila bych ho síle lásky.


Diane Loomansová


Ze semináře jsem si na ledničku přišpendlila
5 zásad respektující komunikace:

1. Mluvíme o věci nebo problému. 
Nehodnotíme člověka subjektivními pohledy.

př. Terezko, v předsíni jsou zablácené boty.
Né: Ty jsi ale prase, zase jsi si nechala ty zablácené boty ležet v předsíni.

2. Mluvíme tady a teď.

3. Používáme oznamovací věty.
(né rozkazy a otázky, na které ani nechceme slyšet odpověď)

4. Říkáme, co dělat.
(né co nedělat....všichni to známe: Nechoď tam, umažeš se. Nelez tam, spadneš.
 Neber to, poliješ se......)

5. Spoluúčast
Jedině tak vychováme z dětí zodpovědné a kreativní jedince. 
Ke všemu je přizvat jako partnery, nechat je navrhnout řešení, aby z nich nebylo jen tupé stádo, které umí jen vykonávat příkazy druhých a nic si o tom nemyslí ...


Je důležité se zastavit a zamyslet a i když občas ujedeme, omluvit se a chyby
 brát jako posun k našemu lepšímu já.
Je to dlouhá cesta a děkuji, že máme děti ještě malé a snad je naučíme zodpovědnosti, sebeúctě a zdravému sebevědomí. Alespoň se o to budu snažit tak, jak nejlépe budu umět.
S láskou, Monča.


PS: Vím, že je to dnes takové těžké a filozofické téma .... tak na odlehčení něco z reality dnešních dnů u mého Toma :o)

19 komentářů:

  1. Otevřu ráno počítač a vykouknou na mě taková krásná moudra....♡♥♡♥♡♥...mám jednu malou cá orku v první třídě a druhou v první třídě na gymplu...tak pořád porovnovám výchovu obou v rozdílu 9 let...je to těžké....snažím se......hrozná zodpovědnost...moc díky a pa Jana z Brna

    OdpovědětVymazat
  2. Priznam sa, aj ja mam slzy v ociach pri citani citatu... V nasej rodine sa coskoro narodi dalsia generacia a ja uz istu dobu premyslam a spominam, aka som bola mama. A mam slzy v ociach, ze som mohla menej kricat, menej trestat, viac pocuvat viac prehliadat. Ale potom si uvedomim, ze synovia su zdravi, sebestacni, zodpovedni, uspesni....tak asi to nebolo az take zle. Aj ja som prechadzala vyvojom ako kazdy clovek. A ked som sa dostala do bodu, ze rekapitulujem, myslim ze laska prevazovala, aj hranie aj blaznenie aj pochopenie... Asi to tak nakoniec bolo dobre...ale keby sa vratil cas, tak urcite menej kricim...:) jednoducho rezervy boli... A co ma caka v novej ulohe prarodica netusim.. Dam sa prekvapit... Pa
    Jana

    OdpovědětVymazat
  3. I mně jsi po ránu zamlžila pohled.... jsem právě v podobném rozpoložení po dvoudenním semináři Zvládání stressu. Musím říci, nezvládám.... jsem také na dlouhé cestě...k prožívání (ne k potlačování) emocí

    OdpovědětVymazat
  4. Moni je skvělé, že se to tak úžasně mění, že se učitelky o tohle vůbec zajímají:) já být tebou tak se pochválím a vnímám se jako úžasná bytost hledající a jdoucí k probuzení..a právě v tom to je- že nemůžeme druhým dát, to co neumíme dát sami sobě..dokud sami k sobě jsme hodnotící a tím vždy kritizující, tak jsme takoví i k druhým, dokud v sobě máme program, že musíme dosahovat výsledků, nesmíme dělat chyby, musíme být "vyhovující" požadavkům ostatních, žádáme to autmaticky po ostatních..tyhe programy si neseme od dětství, kdy jse zjistili, že milovaní a přijímaní budeme jen za podmínek..ne jen proto že jsme, ale až když budem takoví jaké nás chtějí mít...a jedeme tom po celý život a lásku si dáme až někdy až splníme ted už naše vlastní podmíky..anebo ne-hledáme a toje úžasné:) takže jsi úžasná a myslím, že by ses měla chválit a věnovat si lásku a obdiv:)..láska je vždyky bez podmínek a nároků a chtění, jakmile tam nějaké jsou není to láska:) protože ty podmínky vždycky bolí a láska nikdy nebolí:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Káťo,
      moc děkuji za Tvá moudrá slova♥ krásně jsi to popsala.
      Děkuji, M

      Vymazat
  5. Milá Moniko, moc ráda čtu Vaše příspěvky, nechápu to, ale velmi často se trefíte do mého vkusu, zájmu, nápadu či duševního rozpoložení...Poslední dny hodně přemýšlím nad tím, co dávám našim dětem, jak míň kárat a víc si to užívat a prostě jen tak spolu být... Děkuji za další popostrčení, asi také skončí u nás na ledničce:) Peťa z Nápadů pro Aničku

    OdpovědětVymazat
  6. Moni, nádherný článek. Souzním s ním, slovo sdílím moc nemám ráda a tak souzním. A k bodu 5.I tam je tenký led. Všechny 3 děti vyzývám k spoluúčasti, od útlých let. Ale dnes díky období Honzíkova vzdoru vím, že není možné s dítětem jednat jako se sobě rovným. Role rodičů versus dětí musí být zachována. Jen skrze tuto chybu se stalo u nás co se stalo. Přátelství ano. Rovnost ano. Spoluúčast ano. Ale vždy tu musí fungovat ona pomyslná hyrearchie rolí. Citát je překrásný. A šťasten ten, kdo mu rozumí. Krásné dny vám všem na Kopečku. Věrka s rodinou

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, děkuji, líp bych to nenapsala. Prožili jsme stejnou bolest z podobných příčin. Je to každodenní hledání a balancování. A až do jejich úplné dospělosti (která není dána dnem osmnáctých narozenin) neseme odpovědnost my, rodiče.

      Vymazat
  7. Děkuji za sdílení, mnoho úspěchů při aplikaci v praxi přeju :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moni, ten citát je nádherný .... a taky nádherně pravdivý .... Marki

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Moniko, vím moc dobře co prožíváte a jak to s člověkem zamává. Vsrpnu letošního roku jsem absolvovala týdení kurz pod vedením manželů Kopřivových... A od té doby se s "tím peru", hlavně při své práci v naší motýlkové třídě. Každý den začínám znovu... Je to dobrodružství :-)
    Eva

    OdpovědětVymazat
  10. Krasny vecer preji na kopecek.
    Me teda prijde uzasne uz jen to, ze se zaciname zamyslet. Vsak to neni vubec snadne a nikdo nas to neucil. Premyslime, jak se chovame, mluvime, cinime a podobne. Uz jen to stoji za pochvalu. Je to ten prvni krok k dalsim kruckum a krokum ke zmenam. Delame si ten zivot slozitejsi, ale ta namaha za to stoji.
    Mam vytisknuto a bude poveseno mezi dalsi citaty od tebe.
    Krasne vykroceni do pondelka. Misa z kopcu

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Moniko,
    slzy mi tečou i nyní, když pročítám (asi již po třetí) slova na Vašem blogu. Včera, když jsem dostala odkaz na něj a přečetla si Vaši reflexi jsem zas já dostala dárek od Vás. S úctou Eva Lukavská

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážená paní doktorko,
      je mi ctí přečíst si Vaše slova.
      Moc děkuji ♥ a těším se na pátek:o)
      Krásné dny a hodně pohody, Monika.

      Vymazat
  12. Moni, děkuji...
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj Moni, myslím, že ses tímto článkem trefila do černého a tím pomohla, ulehčila mnohým z nás. Každá z nás se snaží dělat to nejlepší, ale ne vždy se nám to daří. Je ale velmi důležité si to uvědomit a pracovat na tom dál. Máme to obrovské štěstí, že máme děti ještě malé, takže s tím můžeme něco udělat a "povznést děti o trochu výše". Ještě není pozdě.
    Snažme se chovat tak, abychom jen co nejméně museli používat - "kdyby..."
    Děkuji a přeji krásný den
    Katka

    OdpovědětVymazat
  14. Uff, hodně pravdivý citát, mluví mi z duše. Jsem ve věku (56 let) kdy mohu již rekapitulovat, mám tři dospělé syny a je mi mnohdy líto, že jsem byla někdy víc přísná než laskavá, trestající než chápající, trvající na svých zásadách než chápající jejich pohled na svět. Ale protože jsem ze svého děství neznala přílišné "mazlení a dotyky", toho jsem se snažila jim dopřávat a tak ani dneska nemáme problém se pohladit, vzít za ruce, dát si najevo, že jsme šťastni. A vím, že i přes všechny ty mé "chyby" mladé, nezkušené matky, mne mají rádi.
    A svému vnoučkovi té lásky dopřávám co nejvíc, vím jak je to důležité, za každou maličkost ho chválím a těším se na každý čas, který společně můžeme trávit.
    Citát si vytisknu. A moc Moni děkuji za tvé myšlenky, které tak dokážeš zde sdělit. Jsem za to moc ráda. Ála

    OdpovědětVymazat
  15. Nedá mi to nereagovat na Váš příspěvek. U nás je to velmi aktuální téma. Vím, jak to dopadá, když lidé nekomunikují, tak jak by mohli., když spolu netráví čas, jaký by mohli,Zvlášť s dětmi je to obtížné. Pokouším se o pravidla nezakazuj, nepřikazuj, ptej se.. . Chci tím říci, že pokud máte něco,,ať je to sebemenší drobnost, co chcete říct, řekně te to. Předejdete tím možná větším problémům v komunikaci.a pokud chcete něco . udělějte to. třeba hodit dort po tatínkovi. ...reakce stojí za to. Moni Vám vřelý dík za blog, ze kterého čerpáme energii, a inspirace

    OdpovědětVymazat

Mějte se hezky a předem děkuji za vaše milá slova a řádky, kterých si velmi cením.
S láskou Monča ♥