neděle 24. května 2015

Být, jenom být ...


... a nechat srdce bít.







... a být teď maškarní, nemusím nic vymýšlet ani sešívat a lepit.
Holky si našly po cestě  své.


Je pravda, že máme to štěstí žít v nádherném kraji.
Ale znám spoustu lidí, kteří nadávají a hledají stále lepší. Nejsou spokojeni se spoustou věcí a tyto krásy vůbec neznají, nebo je ani nevnímají.
Ono je vše o úhlu pohledu, co přijde krásné mně, druhý vidět takto nemusí.
A potom je  tady to zorné pole fotoaparátu. Zaměřuji ho na to krásné, pozitivní a vlastně nikdy nevidíte úplně vše.
Jako nevidíte, že nejsem stále v pohodě a usměvavá, jak to z fotek cítíte a stále mi píšete.
Jsem úplně normální ženská, která má nejenom pochyby, strach, vztek, bolesti, problémy, nepořádek ve skříních a někdy i na duši... jen o tom neumím psát a křičet to nepříjemné do světa.
Tak asi  proto se někomu jevím jako bytost, která vše dává s lehkostí a nadhledem :o))))

Mějte krásnou neděli a snažte se koukat kolem sebe, tu krásu máte všude, jen ji objevit.

16 komentářů:

  1. To máme Moniko stejné ... neumím křičet do světa , že mě něco trápí , bolí , že je mi ouzko na srdci . Neumím se takto se vším svěřovat . A proto na toto i kolikrát doplácím . Už kolikrát jsem si všímala , že ti co si neustále na cokoliv stěžují jsou tak nějak braní s ohledem a větším porozuměním ostatních , nemluvím o lítosti . Jsou i tací co potřebují být z nějakých mě nepochopitelných důvodů litováni . Toto není můj a asi ani tvůj styl komunikace s okolím . Krásný den , Šárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Šárko, ať Ti vše vychází a nemusíš křičet do světa žádné ouzkosti :o)
      pa a krásné dny, M.

      Vymazat
  2. Mončo napsala jsi to moc hezky. Život je o tom dívání se kolem sebe a radování z každé povedené věci a okamžiků.
    Také si svá trápení nořím na dno své duše a neumím si stěžovat. Beru to tak, že vše se musí vyřešit a někdy je lepší tomu dát čas. Stále dokola si říkám, že co nemohu změnit, tím se nebudu trápit.
    A tak se raději raduji ze všeho co mi život a žití nabízí. A proto se víc cítím šťastná, než nešťastná :o)) - a děkuji za to co mám.
    Hezké dny Moniko a ať jsou tvé objevy co nejkrásnější.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Álo, teď jsi dala radu na spokojený život.
      Ať Ti vše vychází a jsi stále více šťastná, M.

      Vymazat
  3. Zdravím,krásně napsáno.......a mohu jen souhlasit.Buďme rádi co máme......i když se najdou ty horší chvíle.Mějte se na kopečku krásně)))pa šárka

    OdpovědětVymazat
  4. Každý jsme strůjcem svého štěstí.. Proč máme potřebu srovnávat se s druhými, když v každém je hluboká krása a jedinečnost. Umět ji v sobě najít a žít je umění života. Krásné dny a dekuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podepisuji se pod Tvá slova, Jodie♥

      To srovnávání v nás vypěstovala bohužel u některých už rodina, poté škola, sportovní i umělecké kroužky, kde nás soudili neustále podle časů, bodů, tabulek, známek. výkonů atd. ... až najednou nevíme, jak pojmout svou výjimečnost a jedinečnost.
      A potom se celý život hledáme, nebo srovnáváme.
      Měj se moc hezky, M.

      Vymazat
  5. Krásně jste to napsala Moniko, proč by člověk měl svět plnit negací, vše má svůj protipol, to víme, člověk by se měl radovat z maličkostí a radost rozdávat lidem kolem sebe.

    OdpovědětVymazat
  6. Nepořádek ve skříních ?????? Nevěřim :-)))))))). Kdybyste jeli v zimě lyžovat na Monínec nebo do kopců na kola, stavte se u nás, abyste viděli naší krásu. Popřípadě ukážu naše skříně. Pa. Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. .. a nejenom ve skříních :o)))
      Děkujeme za pozvání, Ivo.

      Vymazat
  7. Milá Mony.Nakukuji na Váš blog neustále..sice bez komentářů.Ale dnes musím komentovat..z Vašeho příspěvku je cítit smutek a bolest v srdíčku...Být, jenom být ...a nechat srdce bít..Také jsem utíkala do přírody ,když mi bylo moc smutno..celá vaše rodinka mi připomíná léta,když jsem byla mladá jako Vy Moničko..Po druhé vdaná a s manželem dvě dcerky ve věku těch vašich holčiček.
    Byli jsme moc šťastná rodinka..jenom že jsme žili ve městě.Dnes mi je již 66 let a tak jenom vzpomínám a ty Vaše řádky ,mi tolik připomínají má mladá léta.Važte si toho štěstíčka..léta strašně rychle utíkají..a nenechte si vpustit nepodstatné starosti a smutek ..jak píše můj oblíbený ŠČIPAČEV..PŘIJDOU I MRAKY ,NEČAS ,TÍSEŇ..PAK ZKŘEHLÉ,KDO VÁS ZAHŘEJE..LÁSKA JE JAK DOBRÁ PÍSEŇ A PÍSEŇ SLOŽIT TĚŽKÉ JE..Omlouvám se..moc jsem se rozepsala.Pěkný den vám všem na KOPEČEK..Anna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko, moc děkuji za komentář... asi to nějak špatně vyznělo.
      Momentálně necítím smutek a chmury. Užívám si, raduji se, ale koukám, že to z mých řádků vypadá jinak:o))))
      Díky za návštěvu a mějte se stále krásně,
      Monča

      Vymazat
  8. Moni, to je asi právě v tom, že obyčejný člověk je vůči té kráse vnímavější a citlivější. Taky si pořád říkám, lidé jenom brblají a nevidí, kolik krásy jim leží u nohou. Příroda je čarodějka a v tomhle jsme na stejnou notu. Ono je to ale i tak, že kdo je v tomto duchu vychováván jako dítě, nese si to už celý život. Tak buďme rády, že jsme takové, jaké jsme a dokážeme to předat našim dětem. Pěkný večer.PS: jdu pokontrolovat, co mi pochoduje ve vlasech. Taky jsem dnes chodila po loukách a sbírala kytky, pro sebe, pro semínka a pro herbář:-)). Pa Věra

    OdpovědětVymazat
  9. Hezky napsané :-) Souhlasím i se vším výše uvedeným - proč se zaobírat tím negativním, lepší je zaměřit se na to pozitivní. Když to jde.

    Jsem stejná. Zaznamenala jsem ještě jednu "nevýhodu" - jak nás lidi vnímají, že jsme asi stále v pohodě, vše stíháme, máme neustále uklizeno... že máme asi času a nervů nazbyt, a tak to negativní hází na nás. Aspoň já jsem to tak posledních několik let měla - sloužila jsem jako vrba a někomu jsem asi i suplovala google. Musím se naučit říkat taky "ne", dost mě to vyčerpává, i když jsem od přírody taková, že každému ráda pomůžu.

    OdpovědětVymazat

Mějte se hezky a předem děkuji za vaše milá slova a řádky, kterých si velmi cením.
S láskou Monča ♥