pátek 12. června 2015

Podvečer ...


... na vsi se hemží životem a prací.
Ráno osmdesátiletý dědeček shrabává hráběmi seno do kupek.
 Mít s sebou foťák, mám obraz jak od van Gogha:o)
... a večer  zbytek rodiny včetně dětí už vše v balících nakládá na valník.
No, není toto smysluplná práce?
Když procházím hemžícími se městy, kde stále za něčím spěcháme, kmitáme a jsme z toho otráveni a vystresováni ... vybavím si tyto poklidné obrázky,
 kde se tedy pěkně fyzicky nadřou.
Ale má to svůj řád a smyl.





Málo stresu a veselou mysl.

8 komentářů:

  1. Zdravím,děkuji za krásné ráno.....také jsem ráda,že bydlím mimo město)))).Přeji pohodový víkend)))paŠárka

    OdpovědětVymazat
  2. Moničko to jsou moc pěkné fotky..a ten ječmen .. to je úžasné !

    OdpovědětVymazat
  3. Ano.Šla bych do ulic s heslem Nenechejte se honit a odkládat děti do jeslí, školek a družin jen proto, abyste nakupovali kupy věcí, které za dva roky vyhodíte! Každý nemůže bohužel hrabat seno a pást kozy...ale proč se necháte bezcílně honit? Nechci více peněz, můj odpolední čas s rodinou má nevyčíslitelnou hodnotu! Píšu to proto, že ty malé děti jsou pak bez maminek smutné a smutné...proč vyměňujete, mamky, smutek svých malých dětí za plastové hračky a pocit vlastní důležitosti?
    Tolik můj transparent:-)
    Ale vy máte, Moniko, pochvalu za krásný pohodový blog. Asi musíme být my, pohodové maminky, víc vidět:-) Mějte se pěkně, Jarmila

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Mončo krásně jsi to napsala, svatá pravda :-) Včera večer jsme dělali něco podobného. Na poli pod námi sklízeli seno a dělali balíky, tak jsme měli navečer podívanou...místo televize :-) Posílám moc pozdravů na kopeček KatkaB

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý den Moniko,
    po škole jsem začala pracovat v Praze. Když jsem tam dala výpověď a šla pracovat na malé město i splánem postavit dům na věsnici. Tak mi kolegyně povídá: Co tam budeš dělat děvče, vždyť ty sem patříš. Ba ne! Nepatřila jsem. Vždy jsem bydlela na malém městě a pokaždé, když jsem se vracela z Prahy domů, jsem ráda viděla zeleň. Prahu miluji a ráda se tam vracím (na nákupy, za kamarády), ale bydlení...nene děkuji. Venkov je venkov. Tam patřím já. Pocit z hrabání v hlíně, když dělám na zahrádce, sekání trávy atd. To by mi chybělo víc, než ten městský ruch. Jsem ráda, kde jsem. Krásné fotky, Moni. Hezký den P.

    OdpovědětVymazat
  6. Moni, u vás je tak krásně... Hned bych se tam odstěhovala a vás bych brala za sousedku :)
    Petra

    OdpovědětVymazat
  7. Monika zdieľam tvoj príspevok. Mám rada mesto (žiaľ pracujem tam) s občasnými nákupmi, ale neviem sa stotožniť s myšlienkou žiť tam. Odpracujem a hajde na "vesnici". Tento váš pojem dediny , vidieka proste milujem. Pohodovú nedeľu prajem Lenka.

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Moniko, ráda k Vám nakukuji :-) máte milý blog s krásnými fotkami. Tento příspěvek mě ale chytl více než obvykle :-) Dneska jsem se vrátila od rodičů, kde jsme si dali celkem do těla - počasí s námi laškovalo a my si mákli, abychom dostali seno pod střechu. Podařilo se, byli jsme unavení, ale vím, že to mělo smysl :-) Vím, že i moje práce (která je nemanuální je smysluplná), ale práce venku je krásná a venkovský rytmus mi vyhovuje, leč poté mě čeká návrat do města... Ale moje heslo je - ve městě umřít nehodlám :-) takže venkovský podzim života to jistí :o) S přáním hezkých dnů, Petra

    OdpovědětVymazat

Mějte se hezky a předem děkuji za vaše milá slova a řádky, kterých si velmi cením.
S láskou Monča ♥