neděle 31. ledna 2016

Nadílka z remízků


"Holky, pojďte se projít." 
"Nechceme."
A je to tady, děti s námi už odmítají občas chodit do přírody. Ale jdeme sami a rádi.
Vychutnáváme si tu samotu.
Na jaře chce Tom začít s kamenným chodníčkem před pergolou.
Takže kamkoli jdeme, koukáme po plochých kamenech, dáváme je k cestě a na zpáteční cestě je nakládáme do kufru auta.
Tom říká, že už je to diagnóza. A má tak trochu pravdu :o)
Dnes byl bohatý úlovek. Chodili jsme kolem polí a tam je v remízcích takového materiálu. Nádhera.





Mějte prima neděli.

pátek 29. ledna 2016

Nadechnout se ...



Strašně jsem to potřebovala. Projít se, vnímat slunce, být přírodě na dosah ruky.
Po těch mrazivých dnech a dnech mezi horečkami to bylo nádherné zpestření života. I když jen na hodinku.
Bohužel se Terezce po jednom dni úlevy horečka opět vrátila.
Bety drží, asi díky "freši", který se naučila pít i z červené řepy :o)
Alespoň jí v tom utvrzuji a dodávám tak pozitivní víru ve vitamíny.
Zásoby zázvoru naštěstí máme, tak jdeme čelit bacilům silnými čaji.









Držte se a ať vás chřipky netrápí, nebo rychle opustí.
Prima víkend.

čtvrtek 28. ledna 2016

naše první výzo


A je to. Naše první vysvědčení je rozdáno.
Jsem ráda, že mám prostor popsat, co děti umí, v čem mají zabrat, jaký kus cesty od září ušly, co je baví, jak se chovají k ostatním, jak umí pomoci, jak jsou užitečné ve skupinové práci.
Je to ohromný rozdíl, než napsat ... český jazyk   2
Když jsem rozdala dětem vysvědčení, zasedly a začaly číst ... nádherný okamžik.
Nestihly jsme dočíst do konce. Tři stránky jsou zkrátka tři stránky, ale doma s rodiči mají o zábavu postaráno :o)
A jsem vděčná, že Bety přinesla domů také plně popsané tři stránky a já mám celistvý obrázek, jak jí to ve škole jde.


Mějte krásný den a pořádně to s vašimi dětmi oslavte.

neděle 24. ledna 2016

Víkend s teploměrem


Na fotkách vypadá víkend idylicky, ale praxe byla trochu jiná. 
V pátek ještě holky trochu sjížděly kopec.
Terezka má boby letité po tatínkovi. Já měla tytéž. Jsou to držáky. Dodnes na nich bobujeme. Drží jak židovská víra. Bety má nové a po třetím bobování se urvala brzda.
Holky to vyřešily vměstnáním se do těch starých poctivých :o)
Tatínek má od čtvrtka horečky.
Mačkám freše, aby měl dostatek vitamínů a my na ochranu před bacily.
Vařím čaje, nejvíce zázvorový s pomerančem a měním propocené povlečení.
Došlo naše dospělácké a spíme v dětském z Ikea :o) A zalíbilo se mi to.
Včera ráno jsem ve vánici a v šíleném mrazu jela do lékárny a dostala jsem své první hodiny na neprotažené silnici.
Kupodivu jsem si vzpomněla, že mám volant strhnout proti a nešlapat na brzdu. Sama sebe jsem překvapila.
A dnes to vše taje. Děsivá rychlost rtuti na teploměru.
Holky byly také nějaké polehávající a já se sama nikam nedokopu, takže jsem jen prostála víkend u plotny, nošením dříví, přikládáním do krbu a uklízením. 
Bety padají zuby jak houby po dešti a vyrukovala na nás s otázkou, jestli opravdu ta zoubková víla existuje.
A tak dlouho se důrazně ptala, až jsme jí řekli pravdu. Byla zklamaná a naštvaná.  Asi sama na sebe, že si to kouzlo nechala vzít. Když ale ráno pod polštářem našla penízek, volala na celý dům, že ta víla je skutečná.
Jojo, ten předěl od fikce ke skutečnosti. Něco slyší ve škole, ale ještě tomu sama uvnitř odmítá uvěřit.



Takže začněte týden ve zdraví a plni síly. Z lazaretu,

čtvrtek 21. ledna 2016

autobus



Znáte prostředí autobusu?
I vy, kteří neučíte Hejného matematiku, můžete toto prostředí zařadit jako zpestření do klasické matiky.
Děti tuto hru milují, hledají při ní strategie zápisu, počítají jako diví a čekají, jestli se jejich výsledek shoduje s počtem cestujících na konečné zastávce.
Autobus si můžete zahrát i doma.
Co budete potřebovat?

Krabici (autobus) stačí od bot a s dětmi si můžete autobus dolepit, vymalovat, dokreslit ... a hned máte aktivitu na dlouhé zimní večery, nebo ve škole mimopředmětové vztahy :o)
Pro prvňáčky stačí nadepsat čtyři autobusové zastávky. Vymyslete si své názvy spolu s dětmi a vytvořte si obrázky.
Na každou zastávku postavte čtyři kostky (dřevěné, lego kostky, nebo lego panáčky ...).
Kostky představují cestující. Dětem dejte papír a tužku, nebo stírací tabulku a fix.
A hra může začít.
Vy řídíte bus. Jedete od zastávky k zastávce a říkáte: Autobus přijíždí na zastávku Modrá koupelna, dveře se otevírají. Nastupuje jeden cestující, druhý cestující, třetí cestující. Dveře se zavírají.
Kostky vkládáte a vykládáte do krabice  po jedné. A každou kostku držíte tak, aby všichni onoho cestujícího opravdu spatřili, ale do krabice už děti nevidí.
Autobus vjíždí na zastávku Zapatlaný stůl, dveře se otvírají. Vystupuje jeden cestující, druhý cestující. Nastupuje jeden cestující. Dveře se zavírají.
Tímto způsobem objedete všechny zastávky a z poslední jedete na konečnou stanici, prosíme vystupte. Necháte dětem čas na dopočítání.
Cílem hry: vymyslet strategii zápisem a spočítat, kolik cestujících je na konečné zastávce.
Dětem nic neříkáte, nic neukazujete, jak byste na to šli vy. 
Je úžasné děti pozorovat. Někdo hned napoprvé zapsal opravdu početní operace na sčítání a odčítání, někdo maže čárky i po desáté jízdě, jiný kreslí hlavy a maže je ... zkrátka děti umí počítat a dobrat se výsledku. Učí se navzájem. Vysvětlují své nápady a ty, co jen hádaly a počítaly na prstech se učí od spolužáků, né od učitelky, která stojí před tabulí a "všechno" ví.







Mějte pěkný den a pamatujte, že učení hrou je pro děti nejzáživnější a více se naučí.
Sebe navzájem a hlavně samy sebe.
M.

neděle 17. ledna 2016

Jízda



Za kopcem na sáňkování nemusíme daleko, stačí sejít schody.
Áša se dnes poprvé vozil a ani mu to nevadilo.
Chtěly jsme postavil sněhuláka, ale z prašanu to nejde.
 A takovou pěknou šálu mohl mít :o)







Prima neděli,

sobota 16. ledna 2016

Zimní kino


Posedět s přáteli, nechat děti vyřádit, společně popít, pojíst, popovídat ... to jsou pro mě nádherné chvilky, které koření život a ještě při tom zhlédnout něco humorného a něco k zamyšlení ... jo, den jak malovaný.
Tom půjčil dataprojektor, na okno jsme položili papírovou roli obr papíru,  lístky na představení také byly, ale samozřejmě né zadarmo. Každý musel vykonat nějaký zapeklitý úkol :o)
My holky se podělily o občerstvení a hurá no to.
Zase jeden krásný den s kamarády a jejich dětmi.
Nechyběl  plakát, uvaděčka ani popcorn. Zkrátka kino se vším všudy :o)
Dětem se promítalo Až po uši v mechu. 
Nádherná poetická loutková pohádka, kterou si určitě někde najděte, pokud ještě neznáte.
My dospěláci jsme šli na Červeného trpaslíka,  Kancelář Blaník, Jistě, pane ministře a Duškova moudra Když kámen promluví ... končili jsme filozoficky, ale krásně. 
Zase nás to kousek posunulo a donutilo přemýšlet.
Krásný den a večer. Děkujeme, kamarádi.








Náš subjektivní pohled na člověka vychází z toho,
 co jsme o něm slyšeli,
co jsme viděli,
co o něm možná napsali v novinách atd.

Ale jaký člověk doopravdy je,
to ví jen on sám a každé naše hodnocení 
je tisíckrát zkreslené tím,
jací jsme my sami.

Jaroslav Dušek


No, když už 14 dní ležím ve slovním hodnocení prvňáčků na jejich první vysvědčení, také mě  napadá, jaký význam mají všechna naše hodnocení. 
Aby byla k něčemu, musí být popisná, v tom vidím smysl. Sdělit, co umíš a jakou měrou. 
Co ti nejde a zkusit poradit, jak na to, abys udělal příště větší kus cesty.
Ale je to opravdu náročné.
Na čas, na slovní zásobu, na nepochopení druhých (nebo spíš neochotu měnit zaběhlé zvyky), že je to vlastně  k ničemu a že budou stejně i tyto děti jednou zase hodnoceny známkami a spadnou do toho soukolí nic neříkajících známek, které každý z nás někdy dostal nespravedlivě. Když jsme dostali během půl roku dvě známky, co ona známka na vysvědčení vlastně vypovídá? Co vlastně o nás vypovídá vysvědčení, na kterém tolik lidí tak lpí?
Nějak se dostávám do pedagogického splínu, že se mi tento způsob našeho systému nelíbí.
A nejvíc mě baví otázky typu a to jim ty jedničky nechybí?
Nechybí. Dětem né. Chybí rodičům a babičkám.
Děti neví, co to je. Ani jedno dítě se zatím neptalo po jedničce.
Ony se hodnotí podle toho, jak dané problematice rozumí a chápou ji.
A přála bych vám vidět, jak si dokáží obhájit  sebe sama. 
Každý týden se do tabulky sebehodnotí symbolem, pro který máme jasná kritéria a mají prostor, aby i ostatním řekly, jak se hodnotily a proč. 
Učí se tak vnímat druhé a naslouchat jim.
No koukám, jak jsem se rozepsala. Tak já jdu pokračovat v psaní vysvědčení :o)

Hezkou neděli,

pátek 15. ledna 2016

Jak tráví tatínek dovolenou?


S hoblíkem a pilkou.
Už se dočkala i Bety. Má svůj žebřík do nebes. 
Holky si během jednoho roku tak zvykly lézt nahoru po kovovém žebříku, že jim nyní přijde tento široký nášlap jako zámecké schodiště.
Od minulého týdnu, kdy udělal Tom schody u Terezky, jsou obě stále nahoře a začaly tam i denně spát. To je pro nás (a hlavně pro Toma) ta největší satisfakce.
Chtějí tam být.
Se zahradním domečkem to bohužel tak výborně nedopadlo.
Domeček si totiž oblíbili ti ohromně velcí pavouci, kteří jsou mrštní a když je jdeme lovit, bleskurychle se schovají za trámy ve střeše a holky z nich mají panický strach. 
Takže domeček je  království těch tlustých chlupatých příšer.
 I když je vymetu, holky jen nakouknou a už letí pryč, kdybych tam náhodou jednoho zapomněla.
Ale pokojíčky v nebesích, ty se povedly a slouží!





Mějte prima víkend a děkuji za vaše milé návštěvy.